Manželská doťahovačka

Žena: „Dala bych si chipsy.” Muž: „Nejez to, zase budeš brečet, jak vypadáš.” Žena: „Jak vypadám?” Muž: „No jak bys vypadala.” Žena: „To se Tě právě ptám. Ptal ses mě, jak vypadám.” Muž: „Já že se Tě ptal? Mně je to přece jedno.” Žena: „Tobě je jedno, jak vypadám?” Muž: „Ale není mi to jedno, co furt máš?” Žena: „Já nic nemám, jen že jsi říkal, že blbě vypadám.” Muž: „Cože jsem říkal?” Žena: „No že blbě vypadám.” Muž: „To jsem neříkal, vždyť víš, že se mi líbíš.” Žena: „Jak moc?” Muž: „Co jak moc?” Žena: „Jak moc se ti líbim?” Muž: „No normálně – moc.” Žena: „Tak normálně nebo moc?” Muž: „No moc, no.” Žena: „A jak moc?” Muž: „Šmarjá, moc moc. Necháš mě dívat?” Žena: „Já tě ruším? Tak já tě ruším a blbě vypadám, že jo. Já tady taky nemusim být.” Muž mlčí. (Nemusíš) Žena: „Ty mlčíš? Takže tu nemusim být?” Muž: „Cože? Ale jistě že tu musíš být.” Žena: „Musím? Tak já musím? Jistěže musím! Kdo by ti pral a vařil, že?” Muž: „Ale přece víš, že Tě miluju.” Žena: „Nevim. Jak to mam vědět? Jak mě miluješ?” Muž: (Rosberg se tlačí na Hamiltona) „Co? Cože? Jo, miláčku, určitě máš pravdu.” Žena: „Jak cože? Ty mě vůbec neposloucháš!” Muž: „Počkej prosimtě chvíli. Jedou devětačtyřicátý kolo, ještě tři a budeme si povídat.” Žena: „Musím ještě žehlit.” Muž: „Tak běž žehlit.” Žena: „Jistěže, já můžu jít žehlit a ty se budeš dívat.” Muž: (Úpění) „Tři kola miláčku, tři kola, potom klidně vyžehlím já.” Žena: „Jistě, ty určitě vyžehlíš. Ty něco uděláš. To bych se dočkala. Kdy jsi tady naposled něco udělal? Cokoliv?” Muž: „Nikdy.” Žena: „No jistě, to jsi celej ty.” Muž: „Dáš už pokoj, prosím Tě? Za chvíli bude konec.” Žena: „Ne za chvíli. Hned je konec. Mam toho dost. Jdu pryč. Nebudu utrácet svý mládí s někym, jako seš ty.” Muž: „Cože nebudeš utrácet? Mohla bys prosím Tě chvilku mlčet?” Muž odevzdaně vstává, přináší z kuchyně chipsy a podává je ženě. Žena naštvaně bere pytlík a cpe si do pusy plnou hrst chipsů. Žena: „Myslíš, že jsem tlustá? Asi bych to neměla jíst, co?” Muž zoufale chytá hlavu do dlaní.