Sedí manžel dvě hodiny na chodbě před operačním sálem.
Po strašně dlouhý době se otevřou dveře a na chodbu vstupuje unavenej smutnej chirurg.
Pomalu si přisedne k zhroucenému manželovi a tichým hlasem říká:
– ”Dělali jsme co jsme mohli, ale vaší paní upadla do komatu.”
Manžel vytřeští voči a ptá se:
– ”Co já ted budu dělat?”
Doktor:
– ”No, budete se muset o ni denně starat. Každý dvě hodiny ji otáčet, aby neměla proleženiny, krmit ji hadičkou s umělou výživou, vyměňovat ji plíny, když se pomočí a umývat jí, když se pokadí. Budete na ni muset vlídně mluvit, protože je možné, že všechno vnímá a ona se třeba za dvacet let z komatu probere, usměje se na vás a může do něj znova ihned upadnout na dalších pár let.
Chlap mezitím zežloutl, zfialověl, zezelenal a totálně se rozklepal.
Doktor ho kamarádsky poplácá po ramenech a říká:
– ”Nebojte se, dělám si prdel. Samozřejmě zemřela.”
loading...