Veľká priepasť

Jdou dva chlapi po lese a najednou příjdou k okraji velké a hluboké propasti.
– „Vídíš to“, povídá ten první, „taková strašná díra a oni sem nedají ani ceduli, co kdyby tam někdo spad? Jak to může bejt hluboký?“
– „No to můžeme lehce zjistit,“ povídá ten druhý, „hodíme tam kámen, budeme počítat a až dopadne, tak poznáme jak to je hluboký.“ Vezmou tedy oblázek, hodí ho do jámy a poslouchají. Nic.
– „Musíme vzít něco většího“ řekne ten první a dívá se, co by tam hodil. Najde pěkně velkou a těžkou traverzu. Vezme jí a hodí do jámy. Oba poslouchají, kdy dopadne na dno.
– „Padesát metrů“ vykřikne ten jeden
– „To je strašný, padesát metrů a není tady žádný zábradlí ani cedule“.
Najednou oba uvidí jak přímo k jámě běží bílá koza. Vůbec se nerozhlédne a rovnou skočí do jámy.
– „Viděl si to. Ta koza se musela rozmlátit na padrť. Ta musela bejt blázen, takhle tam skočit“.
Za malou chvíli se k nim přiloudá stará babka.
– „Mládenci, neviděli jste tady takovou bílou kozu?“ ptá se.
– „No zrovna se o ní bavíme. Před chvilkou tady utikala a ani se nepodívala a rovnou spadla tady do té jámy.“
– „No to není možný“ brání se babka, „vždyť já jí měla přivázanou k takový velký, těžký traverze!“