Milenka

Pan Novak si poprve v zivote privedl domu milenku, protoze manzelka poprve v zivote odjela na skoleni. Ale co cert nechtel, zrovna kdyz se po osprchovani venovali na koberci v obyvacim pokoji hlavnimu duvodu navstevy, ozval se zvonek.
– ”Koho sem certi nesou,” zahlaholil pan Novak, ”pockej, jdu se podivat.”
– ”Ted nemuzes prestat, Frantisku,” kvicela mlada vzrusena zena, ”Me by pak strasne bolela hlava.”
– ”Dobre,” zamumlal hostitel a pokracoval hlava nehlava. Dalsi a dalsi zvoneni ho ovsem tak znervoznilo, ze byl nucen svou zajimavou cinnost nedobrovolne ukoncit. Dosmatral se ke dverim, nahledl do kukatka a zdesil se. Bezel zpatky do obyvaku a vzrusene septal: – ”Vratila se stara, reknu, ze jsem spal, ty se rychle oblekni a vyskocis z okna.”
– ”Ja uz jsem skoro oblecena, ale z okna vyskocit nemuzu.”
– ”Musis.”
– ”Ale milacku, vzdyt je to trinacte patro,” knourala milenka.
– ”Skakej a nebud poverciva.”